Ford Mondeo Ghia 2,5i 24 V 1996 - TEST
Název Mondeo, odvozený od italského slova mondo, tedy svět, Fordovu reprezentantovi střední třídy padne jako ulité. A to nejenom proto, že je díky souběžné výrobě v Evropě i Americe světovým vozem. Zvláště ve spojení s šestiválcem a luxusní výbavou Ghia je totiž s Fordem Mondeo přímo požitkem překonávat dlouhé vzdálenosti možná až na konec světa...
Ačkoliv se Ford Mondeo vyrábí od roku 1993 a oddělení titulu Vůz roku 1994 došlo u konkurence ve střední třídě k mnoha obměnám, patří souborem vyvážených vlastností mezi současnou špičku v tomto segmentu. K dobrým prodejním výsledkům za první pololetí tohoto roku na českém trhu jistě napomohlo široké spektrum pohonných jednotek s výkony od 65 do 125 kW, čtyři úrovně výbavy od základní CLX přes GLX, sportovně laděnou Si až po luxusní Ghia a také tři karosářské varianty: čtyřdveřový nebo pětidveřový sedan a rozměrné kombi. Lepší prodejní výsledky přinesly rovněž snížení ceny a solidní základní výbava, například nejlevnější Mondeo lze pořídit již za 516 182 Kč včetně posilovače řízení, airbagu pro řidiče, ABS či centrálního zamykání. Naším testem však prošel vůz ze zcela opačného konce ceníku: pětidvěřový Ford Mondeo Ghia 2,5i 24 V, jehož základní cena 756 766 Kč se vyšplhala díky mnoha prvkům příplatkové výbavy, kam patří například klimatizace, kola z lehkých slitin nebo metalíza, na 869 816 korun. Již léta označuje evropská odnož Fordu nejkomfortnější varianty svých osobních vozů jménem Ghia. Jedná se o název turínského designerského centra, které od roku 1972 patří do koncernu Ford. Skutečnost, že je příslušníkem nepříliš početného rodu s italskými kořeny, Mondeo dokládá především decentními erby na předních blatnících a chromovanou maskou. V našem případě se ovšem jednalo o člena vyšší šlechty, mezi Mondey dokonce nejvýše postaveného. Tato nadřazenost mu byla dána vidlicovým šestiválcem Duratec 2,5 l/125 kW. Jak se ná pravého aristokrata sluší a patří, odhaluje své jízdní schopnosti a um elegantně a rychle předjíždět lakonickým označením 24 V na zádi . Sdělit pouze počet ventilů koneckonců stačí - každý si sám spočítá, kolikaválcovým vozem má tu čest být předjížděn...
Mnozí kritici Mondeu při jeho debutu vyčítali přílišnou inspiraci japonskými designérskými salony. To se však dá tvrdit o přídi s oválnými světlomety, jejichž tvar působí v porovnání s ostatními partiemi skutečně jako zbytečné klišé. Fordům světový automobil, vyráběný v USA tako jako Contour a Mercury Mystique, je ale ojedinělým příkladem prolínání evropského a amerického vkusu, a to rozhodně ne v rozporu s estetikou nebo ergonomií. Dvouprostorové pětidveřové provedení však vypadá vyváženěji. Dopředu hodně protažené čelní sklo nese rysy americké koncepce cab-forward, zadní panoramatické zase přispívá spolu se sportovně laděnou zádí k čistě evropskému a jemně sportovnímu střihu. K tomu je třeba připočíst rovněž možnost sklápění děleného opěradla nebo i jednodílného sedáku. Pojistky dvou nestejně velkých částí opěradla po chvilce hledání u sedadla najdeme netradičně a poněkud neprakticky umístěné v podobě táhel v zavazadlovém prostoru. Ani vícečlená posádka se spoustou bagáže však nebude mít sklápění sedadel zapotřebí, protože základní objem zavazadelníku činí 470 litrů a vzhledem k absenci hluchých míst jej lze zcela využít. Příjemným vzhledem karoserie, umocněným navíc metalizovaným lakem v netradičním odstínu červené, nám honosné Mondeo tedy ostudu nedělalo. A při pobytu uvnitř vozu nás přímo hýčkalo. Lhostejno, na kterém místě jsme zrovna pobývali. Samozřejmě že nejvíce se nám líbilo za volantem. Každý šlechtic musí pečlivě vybírat, z jakého materiálu si nechá zhotovit i ty méně nápadné doplňky, a tak i Mondeo Ghia má například právě věnec volantu potažený jemnou kůží. Americkým rysem je jeho tenký průřez. K dobré pohodě při jízdě napomáhalo elektricky výškově stavitelné řidičovo sedadlo s možností úpravy tuhosti bederní oblasti na opěradle, výškově i podélně stavitelný volant nebo účinná klimatizace s mikrofiltrem. Neobvyklé vyhřívání předního okna najde uplatnění při dlouhé zimě, ale v dešti nebo v noci zhoršují tenká vlákenka výhled velmi citelně. Prvky jeko elektricky ovládaná okna či vyhřívaná zpětná zrcátka, airbag spolujezdce, střešní okno nebo dálkově ovládané centrální zamykání s alarmem a imobilizérem jsou pro šlechtice tohoto kalibru naprosto samozřejmé, takže o nich není třeba dlouze vyprávět. Co však upoutává značnou pozornost, je přední kapota. Po jejím otevření se totiž rozproudí krev všem technickým nadšencům a ani estét nepřijde při pohledu do motorového prostoru zkrátka. Pečlivě uklizený celohliníkový šestiválec Duratec-VE 24V 2.5 V6 zcela zaplňuje své vyhrazené místo. Jeho důležitými konstrukčními prvky jsou čtyřventilový rozvod DOHC a variabilní sání. Vyvážený běh bez jakéhokoli přenosu vibrací do interiéru není u šestiválce nic mimořádného, překvapení však čeká v podobě minimálního hluku do čtyř tisíc otáček, zatímco po překročení této hranice se ozývá příjemně jadrný, nicméně stále vhodně utlumený zvuk.
Dost teorie, raději rychle zavřít kapotu a hurá za volant. Při nastupování stačíte ještě zaregistrovat leštěnou ozdobnou lištu ne prahu dveří - zkrátka jen elegantní detaily tvoří elegantní celek. Při klimatizaci zapnuté na první stupeň těžko po sluchu poznáte, zda motor běží. Otáčkoměr je v tu chvíli na okamžik důležitým přístrojem: při jízdě ale rychle zjistíte, že není potřeba stejně jako pět stupňů kvalitní převodovky. Pouze na jedničku a pětku sice jezdí málokdo, ale když si pán přeje, pro pružný motor je máloco nemožné. Akcelerace i při plném zatížení zaslouží skutečně obdiv. Poměrně hodně patrný je přechod z dlouhých na krátké větve sacího potrubí při 3000 1/min, kdy se ručka otáčkoměru živěji rozběhne k červenému poli. Než jej však dosáhne, následuje druhá vlna přibližně kolem 4000 1/min, což je daň čtyřventilovému rozvodu. Po překročení této hranice ševelící šestiválec zavrní a zabere všemi čtyřiadvaceti ventily. Přes prsty jej musí klepnout až omezovač. Jen řidič se silnou vůlí totiž dokáže jezdit v oblasti pouhých dvou tří tisíc otáček. Co se týče klepání přes prsty, má šestiválcové Mondeo navíc vypínatelný protiprokluzový systém TCS, který hlídá těžkou řidičovu nohu. Při točivém momentu 220 N.m 4250 1/min se zařízení nemusí bát nezaměstnanosti. Necitlivá práce s akcelerátorem způsobí takřka okamžité vrčení elektroniky a samočinnou změnu polohy pedálu na hranici prokluzu, čímž vás místo přes prsty vlastně klepne přes nohu. V ostré zatáčce si to dovolí i při třetím rychlostním stupni. Vysokou úroveň aktivní bezpečnosti doplňuje ABS naladěné na co možná nejlepší boční stabilitu při intenzivním brzdění a natočených předních kolech.
Podvozek s přední nýpravou typu McPherson a zadním víceprvkovým zavěšením patří mezi vrcholy střední třídy. Šestiválcový motor se nám však zdál být v zatáčce poněkud těžký. Na dálnici se ovšem Mondeo s grácií přenášelo přes výmoly a nerovnosti. Od stylu jízdy se velmi citlivě odvíjí spotřeba: kdo dokáže jezdit s jemnou nožkou baletky na pedálu plynu, vystačí i při svižnější jízdě mimo město s 8 až 9 l/100 km. Druhým extrémem je využívání možností motoru ve městě - to se platí patnáctilitrovou spotřebou. S polovičním zatížením a ve zvýšeném provozu se nároky šestiválce pohybují mezi 10 a 12 l na 100 km.
Ford Mondeo Ghia 2.5i 24V představuje velmi kvalitní a vyzrálý vůz, jak jsme u německého výrobce zvyklí. Předlouhý seznam standardní výbavy není vykoupen nepřiměřenou cenou, která patří mezi další klady tohoto automobilu. Pro těžší motor by si však přední náprava zasloužila tužší charakteristiku pérování. Vysoká úroveň cestování, aktivní i pasivní bezpečnoti a plný komfort umožňují překování dlouhých vzdáleností s velkou chutí, i když jde třeba o cestu na konec světa.
Cena v době testu činila 756.766,- Kč