Alfa Romeo Turismo 2500
Vozy Alfa Romeo vždy patřily mezi to nejlepší, co nabízela italská výroba automobilů. Platí to i pro model Turismo 2500, jehož jediný exemplář u nás (1996) vlastní Ivo Martinec.
Značku Alfa Romeo neproslavily v předválečném odbobí pouze závodní vozy, které dobyly mnoha vavřínů. Byly to také cestovní automobily, jimž byly vlastní dobré jízdní výkony i elegantní vzhled. Proto si nikdy nemohly stěžovat na nedostatek pozornosti motoristické veřejnosti. Ta samozřejmě ví, že název Alfa nevyjadřuje první písmeno řecké abecedy, ale že jde o zkratku názvu společnosti Anonima Lombarda Fabbrica Automobili, založené v roce 1910. Předcházela jí dílna Portelo na Milánské periférii, kde od roku 1909 montovali francouzské vozy Darracq. Druhé slovo v názvu této proslulé italské automobilky dodal o pět let později neapolský inženýr Nicola Romeo, který ji převzal. Byl to právě on, kdo založil speciální oddělení pro vývoj závodních vozů. jako jezdec tam byl od roku 1920 zaměstnán i Enzo Ferrari, jenž svůj tým Scuderia Ferrari založil již v roce 1929, avšak prakticky až do roku 1938 byl spojen se společností Alfa Romeo. Zkušenosti ze závodních automobilů se promítaly do běžně vyráběných modelů Alfa Romeo, a tak není divu, že jim nechyběl sportovní duch.
Během třicátých let vyráběla Alfa Romeo několik variant modelu 6C se šestiválcovými motory o objemu 2,3 l, včetně esteticky ušlechtilé Pescary s výraznými kulatými blatníky. Více prodejních úspěchů ovšem získaly tyto vozy po roce 1939, kdy se objem jejich šestiválců zvětšil na 2,5 l. A z té doby pochází i čtyřdveřový sedan Alfa Romeo Turismo 6C 2500. Více než pět metrů dlouhý komfortní automobil se vyznačoval řadou technických pozoruhodností, mezi než patří například dva vačkové hřídele, dvakrát uložený kardanový hřídel či hliníkové brzdové bubny s ocelovou vložkou. Konstrukční řešení karoserie bez střední sloupku umožňovalo nejen pohodlné nastupování cestujících, ale také možnost přepravy rozměrnějších předmětů. Za pozornost také stojí neobvyklá soustava pérování přední nápravy se dvěma souosými pružinami, jejichž seřizováním bylo možno měnit potřebnou tvrdost odpružení podvozku pro konkrétní povrch silnic.
Jak se jeden exemplář Alfy Romeo 2500 Turismo, vyrobený v roce 1939, dostal ze slunné Itálie až do středních Čech, se dnes už asi stěží zjistí. Faktem ale je, že někdy kolem roku 1954 koupil tento automobil od jakéhosi montéra ve Staré Boleslavi právě otec Ivo Martince. Vůz byl sice v prvozuschopném stavu, avšak zub času na něm neúprostně hlodal. Nový majitel jej zpočátku používal k běžnému ježdění. Až později navštivili otec a syn Martincovi jeden z veteránských srazů a zhlédli tam naleštěné historické automobily. To je nadchlo tak, že se rozhodli svou alfu renovovat. Netušili přitom, že si na mnoho let připravili perné chvíle.
Poměrně zachovalá karosérie nezpůsobila téměř žádné problémy, výrazně poničené byly pouze stupačky. V podstatně horším stavu se ovšem nacházely mechanické části automobilu. Snad nejobtížnější byla rekonstrukce již zmíněné unikátní soustavy pérování, jejíž popraskané souosé pružiny přední nápravy musely nahradit nové. Ty ovšem po montáži motoru vzaly za své, a tak bylo nutné nechat vyrobit další, s tvrdší charakteristikou. Celé tři roky sháněli Martincovi nový rozvodový řemen, jenž nakonec museli přes Tuzex koupit od samotného výrobce za 3000 Kčs, což byly tehdy velké peníze. Obtížně se sháněly také u nás rozměrově neobvyklé pneumatiky. A tak nebylo divu, že se renovace Turisma 2500 poněkud protáhla. Až v roce 1980 mohl tento působivý italský vůz vyjet z garáže na veteránské srazy se soutěžemi elegance i závody. Díky perfektnímu technickému stavu a novému laku uhlazené karoserie dodnes sklízí obdiv všech příznivců historických automobilů.