Renault 4 CV
Letošní padesátiny (rok 1996) lidového vozu Renault 4 CV oslavila francouzská automobilka na pařížské výstavě Rétromobile.
Renault 4 CV, malý, ale dospělý automobil s kapalinou chlazeným čtyřválcovým motorem za zadní nápravou, se začal rodit ve válečném roce 1942, do sériové podoby však dorostl až v roce 1946. Tehdy se také představil veřejnosti na pařížském autosalonu, náběh sériové výroby se však opozdil kvůli potížím s obnovou poničených zařízení v továrně v Billancourtu a poválečném nedostatku kovových materiálů. Skutečně sériově se Renault 4 CV začal vyrábět až v srpnu 1947, už v roce 1949 se však vyhoupl na pozici nejprodávanějšího francouzského automobilu a udržel si ji plných sedm let až do roku 1955, kdy navíc produkce lidového vozu dosáhla rekorní úrovně přes 138 000 kusů. Počátkem dubna 1954 opustil výrobní linku půlmiliontý Renault 4 CV, milionová hranice padla koncem roku 1958 a poslední želvička vyjela do světa v červenci 1961 s pořadovým číslem 1 105 547. Renault 4 CV se stal vůbec prvním milionářem mezi francouzskými automobily a tamní patrioti jej dodnes uctívají jako vůz, který Francii po válce znovu postavil na kola. Sympatická želvička má ovšem své příznivce i u nás - počínaje rokem 1955 bylo do Československa dovezeno přes pět tisíc vozů Renault 4 CV a s některými z nich se na silnicích můžeme setkat ještě dnes.
Renault 4 CV debutoval před půl stoletím jako kompaktní 3.6 m dlouhý čtyřdveřový sedan se skromným zavazadlovým prostorem pod typicky zaoblenou přední kapotou. Poháněl jej malý čtyřválec o objemu 760 ccm a výkonu 17 koní (12 kW) uložený podélně za zadní nápravou a s chladičem umístěným před motorem, těsně za zadními sedadly. Na šroubovaných pětipaprskových kolech s pneumatikami 4,50 x 15 automobil dosahoval nějvětší rychlosti 100 km/h a průměrně spotřeboval kolem šesti litrů benzínu na 100 km, takže se řadil k nejhospodárnějším evropským vozům své doby. Už na podzim 1948 se Renault 4 CV dočkal první výraznější změny - dostal nově tvarovanou zaoblenou střechu. Záhy se objevila i verze s odsouvatelným dílem střechy a v sezoně 1949 pak následoval polokabriolet se skládací plátěnou střechou a také luxusně vybavený model s označením Grand Luxe s motorem naladěným na vyšší výkon. Na podzim 1950 byl objem čtyřválce lehce snížen na 747 ccm (vůz se tak vešel do objemové třídy 750 ccm) výkon 17 a 21 koní (12 a 15,5 kW) se však nezměnil. Do modelového roku 1954 vstoupila želvička s nově upravenou přídí - původních šest tenkých ozdobných lišt masky nahradily jen tři o poznání masivnější, zavazadlový prostor se alespoň o trochu zvětšil umístěním náhradního kola do svislé polohy a také přestěhováním akumulátoru z přídě do zadní části vozu. Na podzim 1955 dostal Renault 4 CV o poznání modernější palubní desku s oválným přístrojem uloženým v lisované kapličce, v říjnu 1957 následovala další inovace - montáž plných disků kol a motoru s výkonem zvýšeným na 22 koní (16 kW). V roce 1959 nahradila původní převodovku nová, ale opět jen třístupňová, a pak už výroba Renaultu CV bez větších změn dobíhala až do léta 1961.
Zatímco v Billancourtu musela želvička uvolnit výrobní linky pro nový Renault 4 s předním pohonem, v Japonsku se u firmy Hino vyráběla ještě další dva roky. Za deset let (1953 až 1963) vzniklo v zemi vycházejícího slunce asi 50 tisíc vozů 4 CV se značkou Hino, přičemž od vypovězení licenční smlouvy v roce 1957 už na nich nebyla jediná francouzská součástka.
Během let se Renault 4 CV objevil v mnoha různých podobách a získal četné vavříny zejména v Rallye Monte Carlo, italském závodě Mille Miglia, automobilové Tour de France a v mnoha dalších kláních. Ze sportovních úprav připomeňme především tovární vozy s typovým označením R 1063, odlehčenou karoserií a motorem o výkon 32 koní (23,5 kW), který se ovšem snadno dal naladit nad hranici 40 koní, takže s ním kompaktní vůz uháněl rychlostí až 150 km/h.
Z mnoha pokusů o stavbu sportovních vozů na podvozku Renaultu 4 CV stojí za zmínku např. kupé Vernet Pairard ročníku 1954, jen 1200 mm vysoký dvoumístný vůz aerodynamických tvarů, která s lehce upraveným motorem 747 ccm dosahoval rychlosti 130 km/h. Pozornost si ale zaslouží další úhledné kupé Autobleu, jehož vnější tvary vznikly už v roce 1953 v italské karosárně Ghia. Během následujících pěti let se vyrobilo přes osmdesát těchto atraktivních automobilů, z nichž většinu karosovala firma Chapron. Nejúspěšnější z malých výrobců byla karosárna Brissonneau a Lotz, jenž v roce 1956 představila 3,8 m dlouhý kabriolet na podvozku Renault 4 CV s karoserií z laminátu. V letech 1957 až 1959 pak spatřilo světlo světa přes 250 těchto atraktivních vozů, z nichž některé měly pevnou odnímatelnou střechou hardtop a jiné naopak zaoblené výřezy v bocích karoserie.