Simca Aronde
Simca Aronde byla koncem padesátých a počátkem šedesátých let jedním z mála automobilů západní provenience, jež se dovážely do tehdejšího Československa.
Čtyřmetrové sedany Simca Aronde a později modernizované vozy Aronde P 60 s označením Elysée se na českých a slovenských silnicích objevily počínaje rokem 1957 v počtu asi pěti tisíc kusů a ve své době patřily k tomu nejlepšímu, co u nás jezdilo. Historie vozů Simca Aronde je ovšem mnohem delší a pestřejší, a tak si ji alespoň krátce připomeňme.
Společnost Société Industrielle de Mécanique et Carrosserie Automobile (SIMCA), kterou v roce 1934 založil podnikatel italského původu Henri Théodore Pigozzi, se před válkou proslavila především typy Simca 5 a 8, licenčními obměnami automobilů Fiat 500 Topolino a Fiat 1100. V modernizované podobě tyto vozy vyráběla továrna v Nanterre i po válce, koncem roku 1948 se však začal rodit projekt zcela nového rodinného automobilu se samonosnou karoserií pontonového tvaru. Pan Pigozzi tehdy využil šanci, kterou nabízel Marschallův plán hospodářské pomoci, a získla technologická a další zařízení v ceně 1,5 miliardy starých franků a na přípavě výroby nového automobilu se v Nanterre podíleli specialisté koncernu General Motors i americké karosářské firmy Budd. Většina potřebných financí (přes 4 miliardy franků) však pocházela z úvěrů francouzských bank.
V březnu 1950 debutoval na ženevském autosalonu Fiat 1400, jehož vývoj měl mnoho bodů společných s budoucím vozem z Nanterre, na první jarní den roku 1951 pak francouzský tisk dostal k dispozici první oficiální fotografie automobilu Simca 9, který pokřtili jménem Aronde, jež ve starofrancouzštině označovalo vlaštovku nebo Jiřičku. Koncem květka 1951 se s vozem Simca Aronde seznámilo prvních pět desítek vybraných novinářů, sériová výroba se však rozběhla až po prázdninách. Do konce roku 1951 vzniklo necelých 22 tisíc exemplářů, během několika měsíců se však Simca Aronde vyšvihla na třetí příčku žebříčku nejprodávanějších francouzských automobilů - před ní byly jen malý Renault 4 CV s motorem vzadu a klasický Peugeot 203.
Aronde první generace měla rozvor 2443 mm, vnější rozměry 4067 x 1558 x 1522 mm a vykazovala pohotovostní hmotnost necelých 1000 kg. Kapalinou chlazený čtyřválec OHV dával z objemu 1221 ccm výkon 45 koní (33 kW), byl uložen vpředu a přes čtyřstupňovou převodovku s řadicí pákou pod volantem poháněl zadní tuhou nápravu. Přední kola byla zavěšena nezávisle na lichoběžníkových polonápravách doplněných vinutými pružinami, tuhá zadní náprava byla odpružena dvojicí podélných listových per. Brzdy byly bubnové vpředu i vzadu, na patnáctipalcových kolech opatřených pneumatikami 5,50 x 15 dosahovala Aronde největší rychlosti 120 km/h a průměrně spotřebovala kolem devíti litrů benzina na 100 km.
Během roku 1952 se výroba typu Aronde utěšeně zvyšovala (celkem vzniklo přes 69 000 vozů) a zároveň se rozšiřovala i paleta nabízených modelů. Nejprve se objevilo třídveřové kombi a dodávka s užitečnou hmotností 500 kg, pak následovala úsporná verze sedanu Aronde Quotidienne se zjednodušenou výbavou a nižší cenou. V říjnu 1952 se lákadlem pařížského autosalonu stalo čtymístné kupé Aronde Grand Large s dvoudveřovou karoserií bez středních sloupků a s třídílným panoramatickým zadním oknem - do výroby se však dostalo až o rok později. V polovině března 1953 v Nanterre oslavili vyrobení stotisícího vozu Aronde, jehož nový majitel byl vylosován ze zaměstnanců továrny Simca. Štěstěna si tehny vybrala pana Gosseleta, dělníka z lisovny a otce dvouleté dcerky.
Na podzim 1953 zaznamenala Aronde první výraznější inovaci: přední nárazník byl posazen níž a maska dostala nový zaoblený tvar připomínající knírek pařížského fešáka. O rok později byl lehce zvětšen rozchod předních i zadních kol a výška vozu se snížila asi o 20 mm použitím menších čtrnáctipalcových kol, ve stejné době se kupé Grand Large dočkalo neděleného klenutého zadního okna. Výraznější stylistické změny následovaly na podzim 1955 - Aronde se objevila se širší maskou a nově tvarovanou zádí karoserie se zvýšenými blatníky nesoucími sdružená světla kapkovitého tvaru. Při této inovaci dostala Aronde i modernizovaný motor Flash s objemem zvětšným na 1290 ccm a výkonem zvýšeným na 45 koní (35 kW), díky němuž dosahovala rychlosti až 130 km/h.
V roce 1955 produkce vozů Aronde poprvé přeskočila stotisícovou hranici (přes 115 000 kusů) a v následujícím roce se sympatická simca stala vůbec nejprodávanějším francouzským automobilem. V polovině ledna 1957 vyjela z Nanterre půlmiliontá Aronde - to už se roční produkce pohybovala kolem 140 tisíc vozů v mnoha provedeních, od sedanu přes kupé až po kombi, dodávku a pick-up. Sedany a kupé s luxusní výbavou nesly honosné názvy Elysée-Matignon a Rue de la Paix a montovaly se do nich motory Flash Spécial o výkonu 58 koní (42 kW), stejně jako do sportovněji laděného sedanu Aronde Montlhéry, který uháněl rychlostí přes 140 km/h.
Na podzim 1958 debutovalal výrazně modernizovaná řada vozů Aronde P 60, jež se už nevyráběly v Nanterre, ale v novém závodě v nedaleké Poissy, který Simca získala po převzetí francouzské věte koncernu Ford. V Nanterre až do roku 1960 dobíhala výroba vozů Aronde s původní karoserií sedan De Luxe nejen se standardním čtyřválcem 1290 ccm, ale také s menším a daňově výhodnější motorem 1090 ccm o výkonu 41 koní (30 kW). Počátkem února 1960 vyjela z Poissy miliontá Simca Aronde (byl to sedan modernizované řady P60), celkem od roku 1951 do května 1963 spatřilo světlo světa přes 1,4 milionu automobilů řady Aronde, z toho asi 775 tisíc s původní - i když průběženě inovovanou - karoserii z Nanterre.